Zajímavosti ze statistik a naše paradoxy -Martina Boledovičová

Podle statistky MPSV vyrůstá v desítkách českých ústavů více než 11 000 dětí.

Ke konci roku 2011 je v ČR 9302 pěstounských rodin (nárůst oproti roku 2010, kdy jich bylo 8504). Z toho je 4722 prarodičů a 1511 jiných příbuzných, 3083 je tzv. cizích – tedy asi 1/3 z celkového počtu. Počet cizích pěstounů, které je potřeba pro děti v ústavech najít, tedy roste – oproti roku 2010, kdy jich bylo 2909, narostl počet pěstounských rodin o 6 %.

Žadatelé o pěstounskou péči – ke konci roku 2011 jich je 831, z toho 290 prarodičů, 68 ostatních příbuzných a 436 tzv. cizích, v roce 2010 jich bylo jen 306, nárůst o 130 cizích pěstounů, tj. o 42 %.

Žadatelé o osvojení – adopci – ke konci roku 2011 je 2359 žadatelů, oproti roku 2010 jich klesl o cca 100.

Mnohočetný paradox

Proč si myslíme, že si pěstouni berou hodně dětí kvůli penězům?

Také si představujete pěstouny jako nezvykle velkou rodinu, která si možná bere víc a víc dětí pro sociální dávky? Proč? Protože mediálně známější jsou velké rodiny. Statistika hovoří opačně.

Mnohočetné rodiny – více než 3 děti v PP má cca 178 rodin, to je pouze 1,9 %, pokud to vztáhneme k celkovému množství. Pokud vyloučíme příbuzné, tedy vztáhneme k rodičům „cizím“ je to 5,8 %.

Mnohočetné rodiny, které mají více než 2 děti v PP – cca 521 rodin, což je 5,6 % z celkového počtu, 17 % z počtu tzv. rodičů cizích.

V naší republice je tedy přibližně 94 % pěstounských rodin, které mají v pěstounské péči jedno či dvě děti. Málokdo o nich ale ví. Tyto rodiny neprezentují své příběhy, ani se tolik neangažují v neziskovém sektoru.

Také jsou v tom větším počtu dětí zařazené tzv. sourozenecké skupiny.

Přesto máme pocit opačný – že pěstounské rodiny jsou rodiny velké, žijící alternativnějším způsobem života.

Počet dětí v pěstounské péči v roce 2011

Pro příklady dobré praxe jsme oslovili pěstounské rodiny přes různé neziskové organizace. Pěstounů, kteří by měli 1 – 2 děti a zároveň jsou ochotni sdělovat svůj příběh veřejnosti je velmi málo.

Negativní mediální paradox

Lidé čtou v médiích spíše kauzy, příběhy, které nedopadly dobře. Mediálně známý Rok kohouta je strašákem pro všechny potenciální náhradní rodiče.

Dobré příběhy nemá potřebu nikdo prezentovat – obyčejné životy nejsou pro média tolik atraktivní, navíc pěstouni většinou nechtějí a ani nemohou zveřejnit identitu a příběhy dětí. Jsou tam tyto bariéry. Přitom právě to, že potkáte konkrétního člověka – ať už pěstouna či dítě – změní Váš názor na věc.

Opuštění pejskové mají své pořady a knihy, adopce zvířete v ZOO své billboardy a i „adopce na dálku“ je mediálně mnohem známější. Nic proti zvířátkům a africkým dětem, ale připadá nám to nespravedlivé.

Závěrečná prosba pro média

Pěstouni si zaslouží náš obdiv, úctu a podporu, jak tvrdí i paní Marie Oktábcová, ředitelka nadačního fondu J&T, který podpořil vydání knihy.

Změňme to společně

Věduna Bubleová ze SNRP se takto vyjádřila v rozhovoru pro vydání brožury Otvíráme.

„Pěstounská péče nemá u nás dostatečnou společenskou prestiž. Velká část společnosti na pěstouny pohlíží především jako na lidi, kteří si berou děti jen kvůli zlepšení své finanční situace. Hlavní je, aby se změnilo myšlení společnosti, to, jak bude pěstounské rodiny přijímat a jak se bude dívat na děti, které se do nich dostávají.“

Dětem v ústavech a dětem bez rodičů pomůžeme tak, že o tom budeme mluvit, psát a číst, a to pozitivně. Vždyť všem nám jde hlavně o děti. Děkujeme.

Martina Boledovičová

zakladatelka občanského sdružení Dětem rodinu a péči

nakladatelka (Smart Press, s.r.o.)
boledovicova@smartpress.cz
tel. 775 265 332

Zdroj:

Statistické údaje MPSV – roční výkaz o výkonu sociálně právní ochrany dětí za rok 2010 a 2011